Většinou, když překročíte hranici plnoletosti, máte pocit, že život teprve začíná. Teď nadejde ta chvíle, kdy si budu užívat a dělat vlastní rozhodnutí. Já nevěděla, co s sebou mám dělat ve čtrnácti, natož v osmnácti. Jakmile překročíte patnáctku, je z toho haló. Proč? Dle zákona máte právo začít naplno žít sexuálním životem. Moji vrstevníci kolikrát začali už dávno před. Já? Byla jsem vždycky mimo. Měla jsem svoje knihy a anime. Lidi mě moc nezajímali. Jak je to možné? Nezapadala jsem. Neměla jsem moc kamarádů, byla jsem osamělá, ale nikdy jsem nedospěla k tomu bodu, že bych byla ochotná hledat další existence. Takže zatím, co si ostatní užívali, vymetali diskotéky, zvraceli do keřů a kouřili za rohem, já seděla doma a byla ta tichá holka, kterou jsem bývala vždycky. Samozřejmě sebevědomí nula.
Nic vás nepřipraví na to, co je venku. Takže, když o mě projevil zájem o pár let starší hezký "týpek", v duchu jsem zajásala. Naprosto nezkušená v čemkoliv, jsem si plula na obláčku, netušíc, co se ode mě čeká. Přišla zpráva, ať přijedu. A já přijela. Nevěděla jsem, co čekat a tak jsem nečekala nic. No on ode mě něco čekal a já si řekla proč ne, na co čekat. No život není pohádka ani romantický příběh. Vuala, když už jsem se rozhodla, že svoje "poprvé" risknu s ním, netušila jsem, že ho budu muset ukecávat a skoro prosit. To byla trochu pomyslná facka. Nakonec k tomu došlo. Trochu jsem začala chápat, co na sexu všichni vidí, ale nijak moc mě to neohromilo. Tehle vztah, co vlastně ani nebyl vztah, jak jsem byla neustále upozorňována, trval cca sedm měsíců. Mělo to vzestupy i pády. Musím uznat, že když si občas vzpomenu, jak jsem se někdy chovala, mám tendenci chtít se vrátit v čase a nakopat si. No nejde to, a tak s tím musím žít a vzpomínat, jak jsem se chovala jako pubertální fracek level-up.
No a tady končí moje nevybouřená etapa a začíná zodpovědnos 2v1. Není to tak, že bych se nechránila, jen se to prostě zvrtlo.
🙈👶😅😏
Žádné komentáře:
Okomentovat